J A R O

11:19 Michelle B 2 Comments

Nejdřív jsem nechtěla psát vůbec nic. Jen sem hodit pár fotek a nazdar.
Ale pak se mi stala dost pitomá věc, tak proč se o ní nepodělit.

Bydlíme teď na vesnici, takže vyjdu z baráku a za pět minut se procházím polema a loukama. Což je skvělý nejenom proto, že miluju přírodu, ale konečně ty moje hafany nevenčím v ulicích mezi barákama a štěkajícíma psama.
Jde totiž o to, že maličkej zvládá chůzi bez vodítka a přivolání skvěle, ale ten velkej prostě občas venku vypne mozek a pokud pro něj nevymyslim zábavu, a nechám ho jen tak se venčit, přestane mě vnímat.
Takže teď konečně máme prostor učit na procházce chůzi na volno a přivolání.

A co se teda stalo?
Všechno nám šlo krásně. Nosím s sebou na procházku jeho oblíbenou hračku a plno dobrůtek, takže cvičíme stylem, že když zvládne jít chvilku sám, bez vodítka a přijde na povel, čeká ho skvělá odměna. Nějakou dobu jsem to s ním zkoušela po chviličkách, pokaždý supr výsledek, vždycky přiběhl hned na první zavolání a díky bohu, že jsme nepotkali žádný zvíře. Ani pitomýho motýlka, nebo včelu. To je totiž přesně ten moment, kdy můj pes vpíná a začne bláznit.
Asi po 50 metrech, kdy šel opět na vodítku, jsme se ocitli na hranici mezi polem a loukou. Představila jsem si, jakou bych měla já radost být psem, kdybych se tady mohla proběhnout. "Tak ukaž, já tě zas na chvíli pustim." A přesně v tom okamžiku, kdy jsem odepnula vodítko, z vysoký trávy asi půl metru od nás vyletěl pták. A mě zdřevěněly nohy. Ten můj trouba samozřejmě vypnul mozek, přestal mě vnímat, vypálil za ptákem a Míšo řvi si jak chceš.
Mě už v tu chvíli začaly lítat hlavou designy létáčků a inzerátů, že se nám ztratil pes. Ještě asi půl minuty jsem se na něj snažila volat, ale dost marně. Hon na ptáka byl rozhodně větší zábava než nějaký "Ke mně".
Hafan byl už asi 100 metrů ode mě, když mi cvaklo. Když se rozběhnu za ním, bude ještě víc utíkat a myslet si, že si hrajeme. A tak jsem začala utíkat na druhou stranu. Voilá, léčka zabrala. Mikko se asi zděsil, že mu uteču i s hračkou, nechal ptáka ptákem a přiběhl ke mě. Připla jsem mu vodítko a nastal další problém. "Doprčic, kde je zas ten malej?" Volám na něj. Nic. Rozhlížim se. Nic. Volám znova. A najednou se z tý vysoký trávy na louce vynořila malá, černá, chlupatá koule. Holt mám fakt malýho psa, že se mi ztratil i v trávě. :D Nakonec z tý trávy teda doskákal k nám a šli jsme dál. Příběh končí happyendem. A já mám teď na chvíli od výletů do přírody radši pauzičku.

A tohle je třeba pro ty, co se do přírody jen tak nedostanou, a přírodu jim připomínají jen květináče za oknem. :) 





2 komentářů:

Každý komentář potěší, děkuju vám ♥

vegan? PROČ proboha?

19:53 Michelle B 2 Comments

Tak tohle je asi ta nejčastější otázka, kterou teď slyším z každý strany.

A proč?

Rozhodla jsem se totiž malými krůčky posunout svůj život trochu dál. Abych v něm viděla větší smysl, měla z něj větší radost, a byla na sebe zas o něco pyšnější. Vždycky jsem totiž byla vášnivej masožrout a mlíkožrout. Propečenej steak s hranolkama, kuře s křupavou kůrčičkou, grilovanej hermelín... To bylo moje.
Ale tak nějak mi došlo, že není jídlo jako jídlo...

CHCI PŘESTAT JÍST/PÍT ŽIVOČIŠNÝ PRODUKTY.

Ale proč, proboha?
(Zdroj: https://www.pexels.com/photo/nature-animal-agriculture-cow-36347/)
...Takovýhle otázky, co mi teď moje okolí pokládá, mě ještě víc pokoply k tomu se nad tím znova zamyslet, jestli to vlastně chci fakt udělat.

CHCI.

Víte co. Já byla odmalička vychovávaná s láskou ke zvířatům. Ale to asi každej z nás. Na zvířátka jsme už jako malý caparti museli bejt "nyny" a "nebacat". Spousta z nás doma i nějaký to zvířátko měla, ze srdce jsme ho milovali a nikdy bysme mu neublížili. Nedejbože ho třeba snědli, že jo. Pamatuju si taky, že mě naši přesvědčovali, ať tomu králíčkovi nedávám jméno, protože pak mi bude líto ho sníst. A taky že jo, tenkrát jsem Káju fakt nesnědla.
Ale.. zároveň jsme (dovolim si říct) většina byla vychovaná stylem, že maso je dobrý a jsme po něm silný, že mlíko dává kravička, co se pase na louce, slepička ze sebe ty vajíčka vyprdne taky jen tak pro radost, a že Pribiňáček je povinná svačinka každý den. Šlo to k nám ze všech stran. Od rodičů, od učitelů a dokonce i v těch dětských knížkách se na nás to prasátko usmívalo, jakoby vlastně bylo vděčný za to, že nám pak může naplnit žaludky.
Už jako dětem nám prostě přišlo normální jíst zvířata.

Dokonce i teď, když jsem dospělá, jsem prostě jen tak bloumala obchodem a maso brala jen jako "věc" v regálu.
Věc zabalená v plastu, ze který uvařim dobrý jídlo.
Věc, která když se zkazí, tak jí prostě vyhodím do koše. Stejně jako blbej rohlík nebo banán. Prostě si to koupim a sním.
Ízy pízy, ne?

No jo, jenže ono to tak "ízy" vlastně vůbec neni...
(Zdroj: http://subvencije.rs/vesti/spisak-klanica-koje-otkupljuju-tovljenike-za-robne-rezerve-i-procedura/)
První zlom u mě nastal ve chvíli, kdy jsem dost často chodila kolem psího útulku. Sama doma dva hafany mám a bylo mi každýho jednoho psa v tom útulku tolik líto. Když spustili ten svůj smutnej štěkot, bylo mi kolikrát fakt do pláče. Takovýho neštěstí na jednom místě.
Ale víte co?
Pak mi došlo, že ty psi sice žijou nějakou chvíli v kotci, ale při troše štěstí se pak dostanou do milující rodinky, kde stráví zbytek života. A pokud ne, stejně mají jedno takový malý štěstí.
Žijou.
Víte, kolik zvířat takový štěstí nemá?
Já vám to povim. No... Vlastně nepovim. Já vám to ukážu. Nebo spíš vy si to ukažte sami.
Schválně.

Jděte se teď projít do obchodu.
Vidite tu uličku plnou masa? Všechny ty zvířata zabalený v plastovym obalu? Když se na to tak člověk zadívá, vidí tak 200 kuřecích křidýlek a stehýnek. Vzhledem k tomu, že všichni víme, kolik stehýnek má kuře, dokážem si spočítat, kolik je tohle mrtvejch kuřat.
Ulička masa ale neni všechno.
Teď běžte do uličky s mléčnejma produktama. Větší obchody těch uliček mají dokonce několik, protože se jim ty kvanta mléčnejch produktů do jedný prostě nevejdou.
Všechny ty sýry, jogurty, smetany, kefíry, vajíčka, pomázanky a lučiny - všechno to v sobě más kus mrtvýho zvířete. To zvíře neni samozřejmě mrtvý, když dává mlíko. Jen se k tomu pomalu blíží.
Ale to pořád není všechno. Teď zahněte do uličky se sladkostma. (Skoro) všechny ty čokoládový a máslový sušenky, oplatky, čokolády, perníky a bonbony. A ano, i ve slanejch dobrotách se toho najde dost. Teď si ještě odskočte k pečivu a mrkněte na složení svých oblíbených koblih a muffinů.
A pak zamiřte do oddělení drogerie. Možná vám to nepřijde, ale tohle je další ulička hrůzy. Spoustu všech těch mýdel, šamponů, krémů a barev na vlasy bylo testovaných na zvířatech. Víte jak to vypadá? Asi takhle. Zkuste si na tohle třeba vzpomenout, až si příště půjdete koupit tu Niveu v akci.
Výsledek obrázku pro testování na zvířatech
(Zdroj:http://slideplayer.cz/slide/3214805/)
Dokonce i v mraženým jídle najdeme spoustu zvířat.
I v produktech, kde byste živočišnou látku nečekali, se naprosto zbytečně najde bílek, mlíko, nebo třeba éčka živočišnýho původu. Proč? Sakra proč? 

A teď si dejte chviličku. Zkuste si uvědomit, že ted stojíte jen v jednom jediným obchodě ve vašem městě.
Kolik takových obchodů vaše město má? Kolik má vaše město fastfoodů, kaváren, řeznictví, drogerií a vietnamských krámků?
Navíc přichází léto a všude se teď vyrojí zmrzlinový stánky...

Nepřijde vám to trochu přehnaný? Zbytečný? Jak moc jsme vlastně závislý na pojídání zvířat. Přitom.. Kolik z nás při pohledu na živý zvíře říká, že by mu nedokázalo ublížit? Tak jaktože, když nám to někdo naservíruje až pod nos, nemáme s tím jediný problém?

(A kde teda v krámě koupíme něco, co nijak nezapříčinilo utrpení zvířete? Schválně, zkuste to příště v obchodě omrknout. :))

Začala jsem teda ze svýho jídelníčku pomalu vyřazovat všechno, čím bych měla na svědomí tuhle hrůzu. A čim víc si teď do práce nosim trochu "jiný" jídla (který ale vlastně nejsou skoro vůbec jiný), tím víc slyším argumentů od všech okolo. Přijde mi směšný, že jakmile se člověk začne snažit nedívat se jen na sebe, najednou je pro ostatní ten divnej. Nesu si k obědu smaženej kukuřízek místo klasickýho řízku a hned se na mě sesypou, že co to zas je, a proč teď jim tak zdravě. (Přitom je ten kukuřízek smaženej a mám k němu hranolky. Aha...)

A jaký jsou ty nejčastější argumenty, proč ty zvířata vlastně nemám přestat jíst?

1, Ale ty zvířata jsou na to zvyklý./Ale ty zvířata nic jinýho nepoznali, tak jim to nevadí.
Víte co, vy si taky zvyknete jíst svoje vlastní výkaly, když vám nic jinýho nezbyde. Ale dobrovolně byste se do toho prostě nepustili.
Stejně tak to prase. Kdyby si mohlo vybrat, rochnilo by se někde v bahně, pak by si šlo vyhrabat v hlíně sváču, pak by se vyvalilo na sluníčko a takhle celej den pořád dokola. Ne?
(Zdroj: https://michiko280.wordpress.com/2008/06/07/a-moment-for-the-pigs/)

2, Prosimtě, a jak může krávě ubližovat, že jí bereš mlíko? 
Tisková zpráva - Kampaň Bílé minus informuje o stinné stránce mléčného průmyslu
(Zdroj:http://bileminus.cz/pribehy-inspirace/tiskova-zprava-kampan-bile-minus-informuje-o-stinne-strance-mlecneho-prumyslu)
Tak s tímle se setkávám furt. Pořád mi někdo hučí do hlavy, že teda ať přestanu jíst maso, ale proč stop mléčným produktům? Jak tohle jako může tý krávě vadit?
Upřímně, ženský, jak by se vám líbilo, kdyby vás na celej život zavřeli do nějaký smradlavý haly bez trávy a bez sluníčka? Jedli byste z koryta a šlapali ve svých vlastních výkalech. Celej život by vás někdo oplodňoval, aniž byste to chtěli. Pak byste nosily svoje mimčo v břiše. Pak ho porodily, ale hned by vám ho odebrali. Jako matka byste si tohle pěkně protrpěla. Vysávali by z vás to mlíko, který bylo určený pro vaše mimčo, ale místo toho teď poputuje do všelijakejch nádrží a nakonec do tetrapaku, aby z něj lidská mamina mohla udělat kakao svýmu dítěti, nebo si ho nalila do kafe.
No a pak znova. A znova. A znova. Dokud by vám stačily síly. A pak, když už byste byla celá vyždímaná, za sebou měla bambiliardu dětí, který byste vůbec neviděla, by vás pověsili hlavou dolů a rozemleli do hambáče.
A život těch vašich dětí? Kráva - na mlíko a pak na jatka, bejček - výkrm a na jatka. Nemluvě o převozech. Viděli jste Zelenou míli? Ta ulička smrti ke křeslu... Tak podobně jdou ta zvířata do vozu, kde se mačkaj, nalepený jedno na druhý, jsou vyděšený a mají strach. Když dorazí na místo, zas ulička smrti, která už ale fakt tou smrtí končí. Ale to jsme odbočili.
Zvířata při transportu na jatka zakoušejí neskutečné utrpení.
(Zdroj: https://www.denik.cz/ze_sveta/transport_dobytek_jatka20080212.html)
(A malý info pro ty, co si třeba doteď myslí, že mlíko dává kráva jen z toho, že se pase (ano, i tací se najdou), tak fakt neee. Kráva má mlíko stejně jako každá ženská. Jen s mimčem!) :))

Takže ano, chci přestat s mléčnejma produktama. A to proto, že ten průmysl je snad daleko větší horor, než průmysl masnej.

3, Vždyť by ty zvířata pak byly přemnožený, kdybysme je nejedli.
Ale no tak... Ta zvířata se tak vehementně nemnoží sama přece. To my je produkujem a množíme. Pro svojí vlastní potřebu. Protože máme hlad a chuť.
Takže, jakže? Kdybysme je přestali uměle množit, byli by přemnožený? Fakt?
Battery Cages
(Zdroj: https://imgur.com/r/besteurope/Fwu9M)

4, Maso člověk potřebuje
Tohle je bod, u kterýho by se daleko zaseknout a hodiny se o něm hádat. Ano, maso obsahuje pro nás důležitý látky.
ALE, člověk už je dokáže nahradit a získat z jiných zdrojů. Víte, že spousta vrcholových sportovců jsou vegani? :)

5, Když mě to chutná
A to je problém. Jsme prostě líný. Líný něco změnit. Zvykli jsme si na něco a nechceme o to přijít.
Ale vo co, že kdybyste od mala pili mandlový, nebo kokosový mlíko (který je mimochodem tisíckrát lepší a uděláte si ho i doma), po tom kravskym byste ani nečmuchli! :)
(Zdroj: https://i.pinimg.com/originals/22/32/64/223264842b7c62c22eaa6f4cd59e1939.jpg)
Zatím jsem ve fázi, kdy maso sním jednou za dva týdny. Kravský mlíko jsem neměla asi dva měsíce. Mléčnej jogurt jsem neviděla asi tři měsíce. Vajíčko naposledy na štedrý den.
Cítím se fajn, nic mi nechybí. :)
Držte mi palce, prosím, ať tuhle svojí cestu dotáhnu do konce.
(Photo by Leah Kelley from Pexels)
Pokud jste dočetli až sem, DĚKUJU! Děkuju, že posloucháte, a že nezavíráte oči. ♥
Tímhle článkem rozhodně nechci nikoho nutit, nebo přesvědčit, aby změnil stravu. Každopádně pokud vás tenhle článek třeba trochu nahlodal k tomu, zamyslet se nad svojí stravou, a třeba se vydat podobnou cestou, určitě do toho nemusíte skočit po hlavě. :)
Zkuste třeba nejdřív přestat podporovat všechny ty jatky, mlíčný farmy a podobně. Vajíčka berte domácí, maso od farmářů. I tahle změna je krok dopředu. :) No, a když pak párkrát vyměníte řízek za kukuřízek, míchaný vajíčka za míchaný "tofujíčka" a do kafe si nalijete mandlový mlíko, budete se po jídle cítit daleko líp. :)
A kdo by se bál, že přijde o všechny ty dobroty, co doteď jedl, tak se bát nemusí. Vegani už povýšili na jinej level, než kdysi. I vegan si teď může dát grilovanej "hermelín", nebo svíčkovou se šesti! :))

Kdyby se ke mě chtěl někdo přidat, vítám ho s otevřenou náručí. Protože ve dvou se to lépe táhne! :)

A zároveň bych vás chtěla pozvat k sobě na Facebook, kam kromě mnou vyfocených fotek sdílím i různá videa - od roztomilých domácích mazlíčků, po to, jak nechutně se se zvířatama jedná - to abych se ještě víc utvrdila v tom, proč tohle všechno dělám.



2 komentářů:

Každý komentář potěší, děkuju vám ♥